Narančila

Popis Narančila

Narančila (Solanum quitoense) je jedna z nejkrásnějších rostlin, do fialova zbarvené listy, oranžové plody vypadají jako pomeranče a chutnají jako kiwi. Jako jediní Vám nabízíme beztrnnou zakrslou formu.

NÁVOD NA PĚSTOVÁNÍ:
Narančila pochází z jihoamerických And z Ekvádoru a Kolumbie. Pro své plody podobné pomerančům je nazývána též malý pomeranč ze španělského jména naranchilla.
Narančila je robustní vytrvalá rostlina keřovitého tvaru. V přírodě dorůstá asi 250 cm, u nás 80 až 150 cm.
Listy jsou plstnaté, mohutné, vykrajované a velmi dekorativní. Existují i trnité varianty, které mají ostré až 2 cm dlouhé trny.
Mladé listy jsou zbarveny do fialova. Květy jsou bílé nebo nafialovělé až 3 cm v průměru. Objevujíse ve skupinách asi v 60–80 cm výšky.
Pokud se při pěstování po odkvětu netvoří plody, je třeba rostliny uměle opylovat: rozřízneme prašník a navlečeme ho na bliznu. Tento způsob je již s úspěchem odzkoušen.
Plody jsou kulaté, ve zralosti oranžové, porostlé jemnými chloupky, které se dají odstranit např. otřením látkou. Dužnina má sytě zelenou barvu
podobnou kiwi, je aromatická, chuťově se blíží směsi jahod a ananasu nebo kvajávy.
Narančilu můžeme celoročně pěstovat v bezmrazém skleníku nebo ve velké nádobě s možností vynášení ven přes léto. Zeminu potřebuje výživnou, kyprou, nejlépe zahradnický substrát.
Vyžaduje častou a bohatou zálivku a přihnojování.
Rostlinu můžeme v únoru hluboce seříznout pro docílení keřovitého tvaru. Pokud jsou na rostlině plody, provádíme řez po odplození. Rostlina nesnáší mráz, proto ji přezimujeme nejlépe na světlém místě při teplotě 10–15 °C.>